Vojenský fond solidarity a firma Mikov spouští projekt Válečný veterán

Ve čtvrtek 25. července proběhla slavnostní prezentace limitované série 200 kusů důstojnického nože M-1917, vytvořeného na motivy osobní zbraně válečného hrdiny generála Josefa Bílého, čímž byl oficiálně zahájen unikátní projekt. V něm chce firma Mikov ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity propojit vzpomínku na hrdinství českých a československých vojáků s humanitární pomocí pozůstalým po padlých vojácích i vojákům, kteří ztratili zdraví při plnění svých služebních povinností. Zahájení projektu Válečný veterán se účastnili náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Aleš Opata, předsedkyně výboru Vojenského fondu solidarity brigádní generálka Lenka Šmerdová a další hosté.

„Každý rok chceme uvést na trh jeden nůž, který bude inspirován některou z významných vojenských misí naší armády. Z každého prodaného nože pak budeme přispívat na Vojenský fond solidarity. Konkrétně u nože M-1917 to bude částka 500 Kč za každý prodaný kus,” řekl Karel Ježek, ředitel firmy Mikov.

Přestože se u tohoto prvního nože projektu jedná o limitovanou sérii kopie historické zbraně, následující nože již budou autorské originály zhotovené podle návrhů mjr. Romana Hippíka. Dalším v pořadí je nůž s pracovním názvem Storm, který bude připomínkou armádní účasti v tzv. první válce v Perském zálivu.

„Nůž byl obvykle tím posledním prostředkem na bojišti. A já jsem rád, že spolupráce pro Vojenský fond solidarity znamená podporu právě z prodeje nože,“ zhodnotil spolupráci pro Vojenský fond solidarity generál Opata.

„Věřím, že půjde o dlouhodobou spolupráci. Společnost Mikov jistě všichni velmi dobře znáte. Je renomovaná a těší mě, že 500 korun z každého nože poputuje právě do našeho fondu,“ uvedla generálka Šmerdová.

Důstojnická, raritní verze

Zatímco běžným typem útočného nože M-1917 byli vyzbrojováni i řadoví příslušníci útočných jednotek, jeho důstojnická varianta byla reprezentativním provedením. U útočných jednotek tak přímo symbolizovala hierarchické postavení. U jiných druhů vojska pak měl tento nůž spíše charakter módního doplňku, který velitelům při velení v boji nahrazoval šavli. Délka nože 326 mm se středovým hrotem a falešným ostřím plně respektovala potřeby zákopové války. Pro ochranu ruky bojujícího vojáka byl nůž opatřen příčkovou záštitou ve tvaru elipsy. M-1917 se nosil v ocelové pochvě s koženým poutkem. Od roku 1917, kdy byl zaveden do výzbroje rakousko-uherské armády, byl vítanou kořistní zbraní.

Dle historického originálu

Výše představený typ vychází z pozůstalosti generála Josefa Bílého. Po tomto výjimečném veliteli zůstalo velké množství chladných zbraní, které nejen nosil, ale také dostal jako projev úcty od svých podřízených. Řadu z nich lze spatřit ve sbírkách Vojenského historického ústavu v Praze na Žižkově. Žel, jeho důstojnická verze nože M-1917 zde však není, protože je součástí soukromé sbírky. To byl další z důvodů pro výrobu jeho hodnověrné kopie. Každý majitel limitované číslované edice tohoto nože tak bude moci mít jeho hrdinství stále na paměti a vzdát hold generálovi, který byl opravdovým vojákem a vzorem vojenské cti, a také přispět na dobrou věc.

Generál Josef Bílý (30. 6. 1872 – 28. 9. 1941)

• Absolvoval kadetku v Terstu a Válečnou školu ve Vídni. Za první světové války velel rakousko-uherskému pluku a později zvláštní skupině. Po jejím skončení se přihlásil do československé armády. V letech 1920 až 1928 velel 16. a 6. divizi. Následujících sedm let působil jako zemský vojenský velitel v Čechách.
• Od začátku německé okupace se zapojil do odboje. Stal se členem tzv. Rady starších. Ta dala podnět k založení ilegální protinacistické vojenské odbojové organizace Obrana národa vzniklé koncem března 1939. Po 30. červnu 1939 se armádní generál Josef Bílý stal jejím hlavním velitelem.
• Po řadě zatýkání se gestapu podařilo Obranu národa částečně paralyzovat. Bílý žil od prosince 1939 v ilegalitě. Dne 14. listopadu 1940 byl zatčen gestapem a uvězněn Praze na Pankráci a v Terezíně. Následně byl odsouzen k trestu smrti a 28. září 1941 popraven v budově jízdárny bývalých Ruzyňských kasáren.

Text, foto: Michal Voska