- 6.12.2019
Byl to vynikající průzkumník a potápěč, armáda byla jeho celým životem… Jeden jediný okamžik všechno změnil. Nyní mu jeho svět řídí ne velitel, ale invalidní vozík. V nejtěžších chvílích mu pomohli jeho kolegové ve zbrani a nezapomněli na něj ani dnes.
Jsou to více jak čtyři roky, kdy bývalý rotný Jakub Kosek spadl do čtyři metry hlubokého hradního příkopu. Z jeho obratle se ulomil kousek kosti, který mu uvízl v míšním kanále. Od tohoto okamžiku se jeho celý svět obrátil vzhůru nohama. „Musel jsem na dvě operace. Nejprve jsem byl v nemocnici v Olomouci, pak v Ostravě. Verdikt doktorů zněl jasně – těžká paraparéza obou dolních končetin. To znamená, že s nohama můžete trochu pohnout, cítíte je, ale nikdy se na ně nemůžete postavit, ty svaly prostě nefungují, jak mají. A tak jsem se na závěr nemocniční anabáze učil tři měsíce v Kladrubech, jak žít na vozíku.“
Bývalý průzkumník 153. ženijního praporu v Olomouci a cvičitel potápěčů se musel během krátké chvíle dát dohromady nejen po fyzické stránce, ale hlavně té psychické. „Byl na tom hodně špatně. Hlavně kvůli tomu, že sám v tu dobu nevěděl, co bude dělat. Jakým směrem se jeho život bude ubírat, protože ten dosavadní pro něj skončil. Snažili jsme se ho povzbudit, tak jsme za ním jezdili do nemocnic i do Kladrub,“ vzpomíná na těžké chvíle svého kamaráda rotný Petr Procházka z ženijní roty 153. ženijního praporu.
„Možná to zní jako klišé, ale v té složité době mi nejvíc pomohla rodina a kamarádi. V nemocnici nemohli uvěřit tomu, kolik lidí za mnou pořád chodilo. Nakonec mě museli dát na samostatný pokoj, protože si ostatní pacienti stěžovali, že tam nemají klid. A to všechno mi dodalo sílu pokračovat dál, i když úplně jinak,“ dodává Jakub.
Na Jakuba se složil celý útvar
Kromě psychické podpory byla důležitá i finanční pomoc. Na Jakuba se složil celý útvar a kromě toho přišla pomoc i z vyšších míst. „V té době se mi podařilo jako jeho veliteli roty zařídit od tehdejšího ministra obrany nevratnou půjčku 180 tisíc korun. Společně s vybranými penězi na útvaru se tyto finanční prostředky použily na vybudování bezbariérového vchodu do bytu, nákup invalidního vozíku a dalších věcí,“ vysvětluje velitel ženijní roty kapitán Ján Schneider.
Čtyři roky uplynuly a Jakub našel svůj smysl života hlavně ve své zálibě, kterou měl už před úrazem, a to ve střelbě. „Když jsem byl v Kladrubech, našel si mě náš soused, který má už dlouhou dobu amputovanou nohu a střílí za hendikepované sportovce. Přes mé rodiče mě pak kontaktoval, že když budu chtít, ať se ozvu a začneme střílet. A tak jsem tedy začal.“ V současné době je Kuba správcem střelnice v Prostějově. Podílí se na výcviku Městské policie, bezpečnostních agentur a spousty dalších. Je kapitánem reprezentace ČR tělesně hendikepovaných střelců a závodně střílí ze vzduchových zbraní. Díky tomu jezdí po celém světě. Před měsícem se vrátil z Mistrovství světa v Austrálii, kde se propracoval mezi nejlepší světovou dvacítku a vystřílel si tak účast na Paralympiádě v Tokiu.
Kromě toho nezapomněl ani na armádu. V rámci vzdělávacího programu POKOS vypráví svůj příběh dětem ze základních škol. „Občas bych potřeboval, aby den měl aspoň 25 hodin. Jsem vytížený na 120 % a to mi vyhovuje, ale na své bývalé kolegy z práce si vždycky čas najdu,“ konstatuje bývalý průzkumák. To potvrzuje i jeho bývalý velitel Schneider. „Jakub je pořád součástí naší roty, našeho kolektivu. Když organizujeme nějaké akce, vždycky ho zveme a rádi ho vidíme. Kdykoliv potřebuje s něčím pomoc, neváháme a jdeme do toho. Kuba pro nás byl vždycky skvělým vojákem i kamarádem, a takový pro nás zůstane napořád.“
Autor: kapitánka Zuzana Králová
Fotogalerie
